Rázovité podhorské vesnice, svérázný goralský folklor, dřevěná lidová architektura, hluboká, temná údolí i paseky s dalekosáhlými rozhledy, původní bukové lesy, táhlé hřebeny Těšínských Beskyd... Přírodních i kulturních krás a zajímavostí je na trase k nejvýchodnějšímu místu naší republiky bezpočet. Šlápněme tedy společně do pedálů a projeďme si pár zajímavých míst Těšínského Slezska. Na své si přijdou jak rekreační cyklisté tak i zkušení bajkoví harcovníci...

Trasu začínám v průmyslovém Třinci. Toto město je dobře dostupné autem (dálnice R48 Frýdek-Místek – Český Těšín, silnice 1/11 Opava – Žilina ), tak i vlakem (železniční koridor Ostrava – Žilina). Průmyslová historie města (Třinecké železárny) není nikterak zajímavá, sedám proto do sedla a panorámata železárenských komínů rychle nechávám za zády. Z vlakového nádraží, odkud začínám túru, mířím vstříc východu slunce. Po krátkém počátečním stoupání se dostávám do místní části Sosna, kde se napojuji na cyklostezku č. 6085. Nečekejte zde žádné přírodní scenérie, ani omamnou vůni borovicových hájů - Sosna je pouze nevzhledné sídliště, jež se stalo mimojiné terčem vtípků a posměšných narážek místních obyvatel. Ti s radostí vyprávějí, kterak "robi veverku a bydlí na sosně" (pracují ve werku - v železárnách a bydlí v třinecké části Sosna)... Dále sleduji cyklostezku č. 6085, která propojuje zajímavá místa spjatá s hutnictvím a průmyslovou historii zdejšího kraje. S malými odbočkami můžeme navštívit místa jakými jsou např. Vendryňské vápenky- rekonstruované pece, kde se v minulosti vyrábělo pálené vápno pro třinecké hutě, Košařiska - zde se pravidelně konají ukázky tradičních řemesel , včetně výstavby milíře pro výrobu dřevěného uhlí, anebo Dolní Lomnou - malebnou vesnici roztroušenou v beskydském údolí, v minulosti proslulou jako zásobárna dřeva pro železárny, dnes známou pořádáním folklorních slavností Slezské dny.

Rovinatý charakter trasy je zatím nenáročný, naskytají se nádherné pohledy na masívy Moravskoslezských Beskyd, rozeznávám dominanty hřebene - Velký Polom (1067 m.n.m.), Muřinkový vrch (975 m.n.m.), Malý Polom (1060 m.n.m.), Kozubová (981 m.n.m.), Ostrý (1044 m.n.m.), Javorový ( 1032 m.n.m.), Ropice (1082 m.n.m.), Prášivá (843 m.n.m.). Zajímají mne nejen hory a proto v další obci Bystřici nad Olší dělám zastávku u kostelu Povýšení sv. Kříže - obdivuji jedinečnou architekturu dřevěné stavby a už teď jsem zvědavý, zda-li další plánovaná zastávka, kostel sv. Mikuláše v Nýdku, předčí mé dojmy z návštěvy tohoto místa. Cestou do Nýdku pomaličku nabírám nadmořskou výšku. Volím ostřejší tempo. Na čele se objevují první krůpěje potu. Odpočívám ve stínu zmiňovaného dřevěného kostelíku - není sice tak zdobný jako konkurent v Bystřici, přesto jeho prohlídku určitě nevynechejte.
Další etapu trasy ocení především MTB cyklisté, nicméně je pohodlně sjízdná i na trekovém kole. Zpočátku kvalitní asfaltová silnice mně vede příkře zařezaným údolím Hluchové, po levé straně se tyčí hradba Čantoryje (995 m.n.m.), Velkého Sošova (885 m.n.m.), Velkého Stožku (978 m.n.m.), po pravici Loučka (835 m.n.m.) a Filipka (761 m.n.m.). V závěru údolí se asfaltová silnice proměňuje v lesní štěrkovou cestu, která po 2,5km serpentýn a táhlých rovinek končí na rozcestí Nad Zimným. Vzhledem k tomu, že v minulých letech v údolí Hluchové se vši vervou řádili lesníci, můžeme se těšit krásnými výhledy nejen do samotného údolí ale i na okolní kopce Těšínských Beskyd. Lesní cestou (červeně značená KČT) pokračuji dále úbočím hřebene směrem na chatu Bahenec. Poslední táhlé stoupání mně vynáší na Plenisko, odkud je další parádní letecký výhled na Beskydy i do jablunkovské kotliny.

Stojím na vrcholu hory, zhluboka vydechuji a očima scanuji cestu dolů k chatě. Dech se uklidňuje. Dotahuji přilbu. Rukama pevně sevřu řídítka. Mocně šlápnu do pedálů a pouštím se dolů. Zprvu si vybírám úzký pěší chodník, nestačím vnímat barvy rozkvetlé louky, můj zrak se soustředí pouze na vzdálenosti jednoho metru před přední vidlici. Po čase sjíždím na kamenitou cestu a lehce povoluji brzdové páčky, v okamžiku nabírám rychlost, kameny lítají od plášťů. Své adrenalinové opojení zavčas opouštím. U chaty Bahenec brzdím před vchodem.

Jdu se osvěžit do venkovního bazénu, dávám si čepovaný doping, chytám bronz na terase... Nejsem však ještě v cíli cesty, proto pokračuji dále. Chladivá voda bazénu příjemně osvěžila, takže plný síly sjíždím klikatící se asfaltkou do Písku. Cyklostezka č. 56 mně dovede k nejvýchodnějšímu bodu České republiky - přírodní rezervaci Rašeliniště v Bukovci. Podmáčené louky v okolí jsou místem výskytu mnohých chráněných rostlin. Celé okolí je turisticky zpřístupněno. Vyfotit se zde můžete u kamene označujícího nejvýchodnější bod republiky. Turista se taky prostřednictvím četných informačních tabulí dozví mnoho ze života a historie místních obyvatel.

Opuštěnými lesními silničkami (cyklostezka č. 561) překonávám hřeben Gírové a sjíždím do pitoreskní vísky Hrčavy. Tradičně dělám pauzu u místního dřevěného kostelu. Tento dřevěný kostelík je nejmladší v Těšínském Slezsku, pochází z 30.let minulého století. Výlet na Hrčavu je velmi inspirativní. Díky poloze obce na rozhraní tří států Česka, Slovenska a Polska zde zakořenily tradice všech těchto zemí. Jejich výsledkem je svérázný způsob života místních obyvatel vázaný na tradice, sepětí s přírodou a goralský folklor. Vesnice má ryze horský charakter, asfaltová silnice spojující Hrčavu s okolním světem byla vybudována až v roce 1960! Z centra obce se na trojmezí dostanu po nenápadné silničce (žluté značení KČT). V jeden okamžik stojím na území tří států. Toto místo je označeno žulovými monolity, je zde vybudováno také turistické zázemí v podobě dřevěné odpočívky a přístřeší s tábořištěm. Zde naše trasa končí. Vaše cykloputování však může pokračovat dále, ať už směrem na Slovensko, do Polska, či zpět do výchozího bodu, do Třince. Tam se můžete dostat několika způsoby. Oklikou přes polskou Jaworzynku, anebo do Mostů u Jablunkova, odkud je silniční i železniční spojení zpět do Třince. Absolvovaná trasa je dlouhá necelých 45 kilometrů, překonává celkové převýšení 1309 metrů a z větší části je vedená po asfaltových anebo zpevněných lesních cestách, s možností několika zkrácení trasy.

T. Maryniok