Ranní koupání v Otavě bylo opravdu osvěžující! Snídaně a valíme dál. Při cestě kolem otavy si vzpomínáme na V3S-ku, která asi celých 15 let stojí na stejném místě. Byli jsme tu!

Kousek po asfaltu a pak brutální výstup po kamenité cestě. Nic příjemného, ale je to naštěstí jen kousek. Pak se jede dobře. Cestou na Hartmanice míjíme zámek Kundratice. Po létech vypadá stejně opuštěně, je to krásné sídlo. Ve vesnici již má otevřeno. Polévka a doplnění tekutin po stoupání bodlo a jede se dál.
Potkáváme se s pěšáky, kteří ráno vyšli z našeho tábořiště a jede se dál.

Hospoda v Hartmanicích, kterou jsme kdysi navštívili již nefunguje. Za Starou Hutí se zatahuje a u Kepel přichází déšť. Naštěstí nás všechny bouřky míjí, a i tento okraj bouřky nás spíše osvěží, než namočí. Cesta je pohodová. Střídají se polní cesty se zpevněnými úseky a se starým asfaltem. Stoupáme na usedlost „Šukačka“. Velcí se usmívají a malí kluci nechápou čemu. Řekl bych ale, že to taky nakonec pochopili.

Ze Šukačky sjíždíme po spádnici vrchu Plošina. Cesta vede starým stoletým lesem, který je podivně čistý. Pak pochopíme proč. Les je plný mravenišť. Zastavíte, napočítáte jich 10 a pak raději přestanete počítat, protože mravence již máte na nohách a příšerně koušou. Nikdy jsem neviděl větší mraveniště. Odhadujeme velikost největších kup kolem 150 až 190 cm.

Navečer přijíždíme do Nýrska. Ubytko jsme nesehnali, a tak na vlak. Bohužel má výluku, a tak jsme zůstali jednu noc v Klatovech. Nakonec jsme sehnali ubytko v bývalé telefonní ústředně Domažlická 800. Super industriální design.

Ráno domů. Tak zas za rok!