Trojmezí Čech, Bavorska a Saska bývalo do roku 1989 jedno z nejméně přístupných oblastí Evropy. Četné zbytky stavení, schované v bujné vegetaci, rozpadlé můstky nebo prázdné mlýnské náhony však svědčí o kdysi bohaté historii kraje. Přes uvolnění společenských poměrů zde ale potkáte málokoho.

Dnes se vypravíme za historií, ještě stále živou a patrnou, v mnohých dříve narozených hluboce zakořeněnou. Bývalé hraniční pásmo na pomezí NSR, NDR a ČSSR na vás dýchne svěžím vánkem romanticky krásné přírody, zároveň si ale při průjezdu kolem zpustlých objektů pohraniční stráže připomeneme zatuchlý puch soudružského režimu. Z ostnaté „opony“ však zbyly již jen obslužné komunikace, tzv. signálky, které dnes slouží pohodlné pohraniční cykloturistice. Při cestě z Hranic směrem ke trojmezí jednu takovou překročíme nedaleko od bývalé vesničky Trojmezí, kdysi Gottmannsgrünu. Ta je dnes pouhým stínem rozlehlé obce, která měla před druhou světovou válkou kolem tisíce obyvatel. Některé její části, dnes už zaniklé, patřily k nejstarším sídlům v tomto kraji. Například v Keisermühle býval vyhlášený hostinec U Jakuba, který sloužil poutníkům na cestě z Hranic přes Regnitzlosau do Hofu a turistům mířícím na trojmezí (německý Dreiländereck). V místě, kde se obě cesty rozcházely, u mostku přes Rokytnici, dosud stojí smírčí kříž. Podle pověsti zde kdysi došlo k souboji dvou rytířů a oba jsou pod křížem pohřbeni. Kříž je spolu s rozpadávajícím se mostkem jediným hmatatelným pozůstatkem kdysi kvetoucí osady, která byla po roce 1945 zbořena. Součástí osady byl rovněž Dolní mlýn, ležící necelého půl kilometru po proudu Rokytnice přímo na místě, kde se stýkají hranice Čech, Bavorska a Saska. Také zde býval vyhlášený hostinec, zvaný podle majitele Hofmannsmühle. Jediným jeho pozůstatkem je ve skále vytesaná štola, ve které je dnes za důkladnými železnými dveřmi skrytý zdroj pitné vody, a náznaky náhonu nedaleko pohraničního kamene č. 1. Trojmezí nyní skýtá poutníkům pouze posezení na lavičce a nedalekou obskurní řadu kadibudek. Po laťovém chodníčku přejdeme do Bavor a natrefíme na pěšinku v trávě, značenou modrými šipkami. Ty nás vedou na Saskou stranu a už drkotáme po německé obdobě signálky. Je ovšem mnohem méně luxusní jako ta česká, tvoří ji pouze dva pásy perforovaných betonových profilů. Naštěstí zakrátko máme možnost přejet kousek louky na šotolinovou silničku. Pabstleithen, Ebmath jsou drobné saské osady. Kdysi ovšem sehrály v naší historii velkou roli – právě tudy pronikly do česka první divize Americké armády pod vedením generálmajora Clifta Andruse. Na památník Američanů můžeme narazit ve Farském lese Jižním směrem od hraničního přechodu Hranice/Ebmath. Na konci války tady bylo sestřeleno americké letadlo. Naše putování pohraničním Saskem pokračuje sjezdem mezi hospodářskými staveními nad Arnsgrün a pak po šotolinové cestě lesem ke zřícenině Hoher Stein. Z bývalého hradu ze 14. století zde zbyly už jen hromady kamení, takže ani nestojí za to scházet z cesty. Brzy se napojíma ne nám již známou silnici do Bad Elster, která nás dovede zpět do Hranic.