Ašský výběžek patří další do mozaiky území, kde davy turistů nepotkáte, přestože zdejší krajina k vyjížďkám na kole přímo vybízí. Díky otevřeným hranicím můžeme výlet bez obtíží protáhnout k sousedům do Saska či Bavorska, tentokrát se podíváme do vyhlášených lázní Bad Elster.

Geografickým i sídelním centrem nejzápadnějšího koutu Čech je městečko Hranice, jež historie zná již od 14. století jako Rossbach. Bývalé sudetské město, kde jistý tělocvikář z Aše jménem Konrád Henlein nechal postavit tělocvičnu, se po válce horko těžko stavělo na nohy. Původní obyvatelé zmizeli, domy a polnosti zabrali „zlatokopové“ z východu a město záhy obehnaly dráty pohraniční zóny nikoho. Od roku 1989 se situace zlepšila, nicméně až dohoda ze Schengenu místním obyvatelům konečně přinesla vytouženou svobodu pohybu. Území, po celá desetiletí opuštěné, se tak otevřelo i turistům, přes Čechy se začalo jezdit zkratkou z Bavor do Saska, což místním přineslo kromě oživení atmosféry i spoustu dalších výhod. Jednou z nich je blízkost dvou nejvyhlášenějších lázeňských míst Saska, Bad Elster a Bad Brambach, skýtajících kromě léčebných kúr také mnoho příležitostí k volné relaxaci a regeneraci organismu. A protože je to opravdu jen přes kopec, o výlet na kole si to přímo říká.
Dáme se po cyklotrase č. 2058 směrem na osadu Krásňany. Že vjíždíme na německé území, zjistíme jen podle tabule se státním znakem, podle odlišných patníků a zjevně kvalitnějšího asfaltu a už to fičíme lesem z kopce. V Bad Elster jsme cobydup a hned zkraje nás vítá úpravná vilová zástavba, všude spousta květin a pečlivě zameteno. Vítejte v lázních Saských králů, hlásá cedule u silnice a my ukázněně snižujeme rychlost, kterou jsme si tak užívali na lesních serpentinách. Bad Elster, česky Lázně Halštrov, se krčí v sevřeném udolí stejnojmenné říčky od nepaměti. Léčivosti místních pramenů si lidé všimli někdy v 16. století, kdy o ní v listinách prohlásili, že „velmi dobře slouží tělesnému vyměšování“. A nejen tomu, léčí se zde srdeční nemoci, poruchy pohybového ústrojí, ženské problémy atd. Pro běžné „zdravé“ návštěvníky zde v roce 1999 otevřeli regeneračně relaxační centrum „Elsterado“, nabízející bezpočet vodních radovánek, rozlehlé saunárium, masáže a další atrakce, potěšující tělo i ducha.
V lázních vyvěrá 14 pramenů a celé centrum je propojeno v harmonickém komplexu lázeňského parku, založeného kolem roku 1850 ve stylu anglické krajinné zahrady. Všudypřítomné květinové záhony, které zabírají plochu přes 1000 čtverečních metrů, jsou doplněné vodními atrakcemi, kašnami, tématickými zahradami a sochařskými díly. Luisino jezero, Růžová zahrada, květinový pavilon a amfiteátr, Královský lázeňský dům a Albertovy lázně tvoří spolu s přírodou a nostalgickou lázeňskou architekturou jednotný celek.
Návrat na české území působí trochu skličujícím dojmem. Z pohádkově vyšňořeného luxusu lázní přijíždíme mezi stavení vsi Doubrava, mnohá opuštěná a zpustlá. Přitom hned kousek od hospody prýští pramen minerální vody prý stejného složení, jako v sousedních lázních. Tak si alespoň užíváme krajinu, oplývající nezaměnitelným geniem loci. Cítíme z ní někdejší plnost zdejšího života, každá hromada kamení ve křoví má svou pohnutou historii. V sousedním Podhradí se dochovala 22 metrů vysoká válcová věž hradu Neuberg, pod nímž stojí údajně nejstarší evangelický kostel na území bývalého Rakousko-Uherska. Jeho unikátní dřevěný interiér je prý vystavěn bez jediného kovového hřebíku a patří mezi význačné památky lidového umění.
Modrá značka nás vede zpět do Hranic lesem přes Studánecký vrch a kolem osady Studánka, kde kdysi stávala přádelna.