Severní výběžek Orlických hor nebo apendix Broumovských stěn? Na straně našich severních sousedů je to Národní park Stolové hory. Ve srovnání s jinými parky je to spíš takový „parčík“. Nabízí však množství lákadel pro oko, tělo i ducha, a také několik pěkných, dobře značených cyklotras.

Auto necháme v Božanově, zapomenuté vísce pod majestátně se tyčícími skalami Koruny. Namasírujeme svaly, budeme je hned zkraje potřebovat – Góry Stolowe jsou vlastně jedna náhorní plošina s několika skalnatými vyvýšeninami. Nástup jde docela zprudka, asfalt jen pod les a pak stoupáme prastarou kamenitou cestou, dlážděnou nikoli kočičími, ale rovnou sloními hlavami. Několik úseků je u méně zdatných jedinců na tlačbu, nicméně jak výživné se to jeví, tak krátké to je a už odpočíváme v altánku u Machovského křížku. Následující úsek patří rovnou k tomu nejhezčímu. Přejedeme hranici a radostně kličkujeme po uhlazené pěšince mezi borůvčím, balvany a skalními hřiby. Dobrého pomálu, jak se říká, a tak záhy sjíždíme na šotolinu a dolů kopcem do osady Pasterka, kde nás očekává příjemná zahrádka u penzionu s pěnivým mokem české, nikoli polské, provenience. Ale příliš posedávat se nevyplácí, hned po startu si nechat stuhnout pěkně rozjeté nohy by byla škoda. Vrháme se tedy dědinou vzhůru a pak po zelené značce kamenitým krpálem. Není to zrovna příjemné, ale netrvá to dlouho, jako ostatně všechno tady ve Stolových horách. Celý park měří v průměru něco kolem osmi až devíti anglických mil, jak poznamenal anglický badatel Adams, když tudy roku 1800 procházel. Takže na kole ho máme objetý prakticky celý za jedno odpoledne.
Horizont se otevírá a s ním i kýžená panoramata. Na jihu se zubatí masiv Skalniaku, po levé ruce se z březových hájů pnou bizarní útvary na hlavě Malého Szczeliniece. Z luk vystupují solitérní skaliska, jakoby je tam někdo rozházel. Přijíždíme do Karlowa, místního centra turistického ruchu. Poznáme to podle množství hospod, stánků, odstavených autobusů a zbrusu nového sádrového dinoparku. To kdyby se dětem nechtělo šlapat na vyhlídky ve skalách. Pokud máte v podsedlovce zašité nějaké to „zloto“, můžete ho tady udat, na cestě už totiž nebude příležitost. Až zase v Pasterce, kde dnešní kolečko uzavřeme.
Nejvyšší vrchy Stolových hor, Szczeliniece Maly a Wielki, si nejlépe prohlédneme z protějšího kopce, obnáší to krátkou zajížďku z původně zamýšlené trasy. A také musíme kola nechat u silnice a pokračovat pěšky, jednak se tam na kole nesmí a za druhé by tam měl plné ruce práce i Pepa Dresler. Vyhlídka Fort Karola nabízí pohled na celou náhorní plošinu a daleko do Polska.
Pokračujeme tedy v objížďce a relaxujeme. Trasa vede vesměs po rovince, případné výškové změny jsou pozvolné a krátké. Ani se nenadějeme, a už obracíme u Batorowa. Ke Szczelinci se přibližujeme od východu a pak od severu, výhledy však cloní vzrostlý les. Vyjíždíme na louku a už je tady opět Pasterka, tentokrát od severu. Tentokrát je již občerstvení na místě, zpět k autu jsou to přes kopec již jen nějaké čtyři kilometry.