Z královského města Chebu vyrazíme na výlet po místně veskrze populární trase. Čeká nás starobylá rozhledna na Zelené hoře a objížďka městské přehradní nádrže, spojená s dalšími pamětihodnostmi.

Západočeskou metropoli Cheb snad netřeba sáhodlouze představovat. Rozkládá se na kopcích nad řekou Ohří již bezmála tisíc let a sama stojí za zevrubnou návštěvu, tedy pokud jste fandové zasvěceného bloumání po křivolakých středověkých uličkách s hromadou architektonicko-historicko-popularizačních prospektů pod paží. Ale i pro úplné nezasvěcence doporučujeme stavit se alespoň na náměstí Jiřího z Poděbrad omrknout legendární Špalíček středověkých kupeckých krámků nebo na chebském hradě.
Chebané mají to štěstí, že bydlí nejen v krásném městě, ale i v krásném koutě naší republiky, o čemž ze zbytku vlasti neví zrovna každý. Dnešní vyjížďka nabídne to, co je zrovna nejvíce po ruce. Ale už dost tlachání, nasedáme na stroje. Sraz jsme si dali u kostela Sv. Bartoloměje nedaleko mostu přes Ohři a startujeme směrem k městským hradbám nad řekou. Ty se majestátně pnou nad útulně upraveným městským parkem a nebýt tady na kole, nažhaveni na vyjížďku, určitě bychom sedli k něčemu dobrému v zahradní restauraci, či ke knížce jen tak na lavičku. Cyklostezka nás vede ke hrázi přehrady Skalka a dále k silnici do Pomezí. Začíná stoupák, který jsme si naplánovali hned zkraje, dokud máme dostatek sil. Rozhledna totiž stojí na Zelené hoře, je potřeba překonat nějakých dvěstě výškových. Bismarckova věž je jednou ze tří českých věží, které se stavěly na počest německého kancléře Otto von Bismarcka. Další stojí v Aši a v Mikulášovicích. Rozhledna byla slavnostně otevřena v roce 1909 a patřila k tajnostem Železné opony, stála totiž v hraničním zakázaném pásmu. Dnes můžeme na její plošinu vystoupat od dubna do září zdarma.
Od rozhledny se spustíme příjemnou stezkou po zelené turistické značce na obslužnou komunikaci pohraniční stráže, tzv. signálku. Spouštíme se ke Skalce, ze signálky je ale radno odbočit do Hraničné a pak žluté do Pomezí, kde se můžeme občerstvit v příjemné restauraci U Přístavu.
Po svačině pokračujeme dále podél břehu k západnímu cípu přehrady, kde zkratkou obracíme na druhý břeh Ohře. Po pár metrech zpevněné cesty se porost rozevírá a na louce nás vítá torzo hranolovité věže. Jedná se o zbytek mlýna, který byl původně tvrzí na místě dávného hradu. Dnes je to poslední svědek obce Pomezná, zaniklé pro roce 1950, kdy se stala součástí zakázaného pásma. Ještě je možné prozkoumat sklepení věže, pokud máte dost odvahy a nevadí vám trochu bláta.
Trasa se poté poněkud odchyluje od přehrady, nicméně v chatové osadě Bříza se k ní vracíme. Břehy však neskýtají tůně plné ryb či bělavé pláže, momentálně je vodní dílo z větší části vypuštěno kvůli opravě hráze a dno plynule přechází v mokřady. Mělké údolí však i tak má svoji atmosféru. Cetnov a Skalka jsou další chatové osady na trase, skýtající mnohé příležitosti k občerstvení, nejvíce si však pohled na přehradu vychutnáte z vyhlídky Chebská stráž, odkud je zpět do města již jen kousek.