Když nahlédnete do Wikipedie na heslo „střed Evropy“, nabídne se jich vám rovných sedmnáct. Devět z nich leží v Česku, tři v Německu a zbytek na Slovensku, v Litvě, v Polsku a na Ukrajině. My jsme se vypravili ke středu na hoře Dyleň, který leží tři metry za německou hranicí.

Výchozím bodem našeho dnešního putování je Broumov, chodská ves nad údolím Hamerského potoka, u silnice z Chodové Plané do Německa. Ze dvou zámečků, které zde zbyly po šlechtickém rodu Heimhausenů, lze využít pohostinnosti toho menšího a mladšího, je zde útulný penzion. Starší Janský zámeček stojí opuštěn v dezolátním stavu na kraji obce. Doporučujeme pořádně se občerstvit, jinou hospodu na českém území již nepotkáme – budeme se pohybovat v bývalém zakázaném pohraničním pásmu.
Hned zkraje se vrháme do lůna Českého lesa, houpavou silničkou v údolí Tiché. Asfalt nás bude provázet na většině trasy dnešního výletu – je to jeden ze svědků vojenské minulosti oblasti, kdy byl režim dobře připraven na rychlý přesun vojsk ke státní hranici v případě napadení ze strany „imperialistů“. Obzvláště typické jsou silničky rovné jako podle pravítka, vedoucí napříč údolími a hřebeny, mnohdy strmě stoupající či klesající. Jednou takovou se dáme vzhůru od malebného rybníčku Kajetán, kde se napojíme na cyklotrasu č. 2137. Z hřebene Dyleňské vrchoviny, kopírujícího česko-německou hranici, sjedeme serpentinami k bývalé vsi Slatina. Po cestě se můžeme osvěžit u pramene Janovského. Z vesnice samozřejmě nic nezbylo, jako většina ostatních byla v padesátých letech srovnána se zemí, takže pokračujeme podél stejnojmenné naučné stezky. Informační panely stezky poučí o osudech zdejších obyvatel, o těžbě uranu v nedalekém dole Dyleň, který dnes připomíná již jen zarůstající halda hlušiny, a také o místní fauně a flóře.

Na pětiramenném rozcestí u Plánského můstku můžeme posvačit v altánku a bereme „první levou“. Za chvíli jsme na Mohelské cestě a otáčíme téměř o 180° na hřeben Dyleně. Na vrchol se ovšem dnes nevydáme. Bývalá vojenská pozorovatelna a radarová stanice, unikátní svou konstrukcí bez použití kovu, je nyní soukromým majetkem, dobře hlídaným trojicí vlčáků. Výhledy do Německa a na Český les jsou tedy určeny pouze jejich majiteli, rádiu Egrensis. Proto před vrcholem opouštíme asfalt a odbočíme po červené značce k hraniční linii a k cíli dnešního výletu, středu Evropy. Je jeden z mnoha, jak již bylo řečeno, nicméně tento byl údajně potvrzen samotným imperátorem Napoleonem. Čeká nás pamětní hraniční kámen, kamenný stůl s reliéfní mapou a vzdálenostmi ke všem velkým městům Evropy a lavička. Výhled do Německa zakrývají vzrostlé stromy, nicméně místo přesto působí zvláštním geniem loci.

Dále pokračujeme kamenitým chodníčkem k lesní cestě, která nás dovede na silnici do Mähringu. Provoz je zde minimální, podobně jako na české straně. Po levé straně míjíme kapli Svatého Mikuláše a již sjíždíme k městečku. Na kopci nad městem stojí uprostřed úpravného hájku se sochami miniaturní křížové cesty kaple Svaté Anny, tentokrát s rozhlednou. Kaple, stejně jako rozhledna, jsou volně přístupné, takže se můžeme potěšit výhledy na vycizelovanou krajinu německého venkova, což je ovšem jen slabá náhrada tušených výhledů z Dyleně.
Zpět do Broumova to máme již jen kousek po silnici přes Hraniční vrch.