Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Sázavský blizák – bacha na něj, kouše

19.6.2008 13:53

Prý to nebyl letos ten pravý Blizák. Byl moc rychlý a suchý. Nevím. Já toho měl v cíli docela dost a ani rychlý ani suchý jsem zrovna nebyl. Lidi říkali, že prý Blizák je kultovka a pro toho, kdo si chce ve Středních Čechách fakt užít bajking, tak i povinnost.

Bookmark and Share

K tomu všemu je to vlastně nejbližší maraton od mého bydliště, takže prostě nešlo jinak, než se přihlásit na dlouhou trať. Ta čítá téměř přesně 80 km a dvakrát opisuje osmičku kolem jednoho z nejstarších sídel kultury a vzdělanosti v Čechách, města Sázavy. Takovou osou závodu je řeka stejného jména, kdy několikrát spadnete k jejím břehům, abyste se vzápětí zase museli drápat nahoru, často nepěknými stojkami do hustých posázavských hvozdů.

Mám to tady moc rád. Jezdíme sem všichni trénovat na silničkách a když se zeptáte Kolíňáka nebo Nymburáka: „co´s dal?“, většinou vám odpoví: „Sázavu“. Už samotné město má svoji osobitou atmosféru, danou především jeho položením na kouzelném místě v lesích uprostřed kopců a hlavní dominantou, Sázavským klášterem. Tak trochu „jiná“ atmosféra na vás dýchne i ve spojitosti se samotným závodem. Všechno – od prezentace, startu, zázemí v cíli a také lidí, kteří Blizáka dělají, vše je takové lidštější a nenucené a je dobře poznat, když se něco dělá opravdu z radosti a ne pro peníze. Tahle domácí atmosféra ale zajímavě kontrastuje s velkou náročností tratě. Osmdesátka na Blizákovi má svojí váhu a pokud trénujete málo, jako třeba já, tak vám to tady prostě neprojde.

Je pěkně, 18 stupňů a střídavě oblačno, to mám na závod rád. U prezentace v budově hned vedle parkoviště fasuju číslo, oranžové tričko a igelitku, ve které jsou dvě tyčky Powerade, perník a katalog. Na startu na Náměstí Voskovce a Wericha mám sraz se známým z cyklodiskuze Tomášem, a tak dostávám nějaké základní instrukce. Velmi, ale velmi mně potěšil DJ novými Nightwish a následně Zeppeliny a v 10 h je odstartováno.

Samozřejmě hned na úvod kule po asfaltu jako vždy a všude, ale pak se zahýbá vlevo přes takový malý brodek a začíná pravé bajkerské eldorádo. Hned úvodní stoupání na Bělokozly prověří, ale ve srovnání s dalšími výjezdy je to ještě slabé kafe, na začátku síly jsou.

Minimum asfaltu na trati a vůbec míst, kde by se dalo odpočinout, vás donutí zapnout a jet od začátku do konce. Zatím to jakžtakž jde, v kopci se cítím OK a mé slabší sjezdy ještě nejsou tak limitující, ale to přijde. V jednom stoupání před Ledečkem předjížím Tomáše, který hlásí nulovou sílu v nohách a propadá se. Zformuje se šestičlenná skupinka, ve které se sice držím, ale v rychlých sjezdech, kde jsou místy na cestě větve a trochu bahýnka, mám čím dál větší problémy. Ty vyvrcholí na 26. kilometru těsně před druhým brodem, kdy sjedu z ideální stopy, přední kolo jde do brázdy a už si to plachtím přes řídítka do mlází. Borec za mnou naštěstí stihne zabrzdit, takže kolo je v pořádku a jen s odřeným bokem pokračuju dál. Všichni mi ale frnkli a já se začínám bát ve sjezdech, příliš brzdím a už to z hlavy nedostanu až do konce závodu.

Nahoru a dolů – tak to zde chodí. Husté lesy, singly, kořeny, rozbité cesty, členitá trať, je tu vše, co hrdlo ráčí, skoro panenská příroda… ani chvilička nudy. Ale je tu krásně a klid a je to jen váš boj. Dlouhou trať jede 58 lidí, takže člověk dřív nebo později stejně jede sám. Tenhle závod je hodně o pocitech.

První bufet v Talmberku míjím. Dojelo mě několik lidí, nějak se držím, ovšem další lehnutí ve jezdu na bahnitém rychlém singlu už je moc. Ve Vlkančicích na asfaltu za sebou slyším volání, otočím se a ejhle - Tomáš. Tak už mě dojel. Jsme zhruba v půlce závodu, počkám na něj a jedeme spolu nahoru na Drletín a dál do lesa. Držím se ho nějakou dobu, ale nasadil takové tempo, že na kořenech odpadám a kámoš mizí v dáli. Škoda no, mohlo se jet líp, ale nemám na něj. Tak od teď už je to one-man show prakticky až do cíle.

Znovu spadnu lesem na vlkančickou silnici, tentokrát z druhé strany a zase se musím škrábat do kopce nad Sázavu. Na Nechybě u bufetu krátce stavím a beru banán a pití. Předjel jsem jednoho borce, kterému asi došlo a v další zlé stojce po průjezdu bahnem mě chytne nekompromisní krtek za levé stehno. Musím slézt, natáhnout nohu a schroupat tabletu. Neštěstí zažehnáno, ale mám toho už docela dost, kazdý výjezd bolí a kašpárek je v permanenci. Jsem sám, nikde nikdo a o tempu se už dávno nedá mluvit jako o závodním.

Padám do Samopší, kde by se mělo na lávce přes řeku slézt z kola… schválně, dělaly si ty holčiny statistiku? A za Samopšemi přichází poslední velký direkt v podobě další brutální stojky po rozbité cestě. Rychlost hned padá na nejnižší hodnotu, při které se ještě dá jet na kole, 22/32 to jistí a vynaložené úsilí rozhodně neodpovídá výstupnímu tempu.

Uf, jsou tu Bělokozly a já tuším ještě nějakou zradu. Docela rád bych to už pustil po asfaltu dolů do Sázavy , ale vše je samozřejmě jinak a ješte se jede lesem na Dojetřice. Co to je za rachot? Kde se tu vzal? Ve sjezdu k silnici se kolem mě doslova prožene Tomášův týmový kolega Michal. Sakra, jak to všichni dělají? Já v těch sjezdech ale musím ztrácet strašně moc… Na silnici z kopce zalehnu za řídítka a podaří se mi ho docvaknout. Spolu pak frčíme do města přes most, vyfuníme kopec u kláštera, kde se opět ozývá křeč a jedeme po silnici až pod Nechybu. Zahneme vpravo a padáme k řece do cíle. Před parkovištěm chystám pozici pro závěrečný špurt, ale je to do cíle ještě kus a nějak jsem to neodhadl. Minišpurtík samosebou prohrávám, takže nakonec 22. místo a čas 4:09h, celkově slabota.

V cíli dávám gulášek a vodu a nechám si ošetřit odřeniny z dnešní letecké vložky. Vyhlašování se trochu protahuje, protože jediná žena na douhé v kat. C je ještě na trati, ale nakonec během tomboly dorazí a vyskočí na bednu. I v cíli je cítit pohoda. Ještě chvíli kecáme a v pět se balíme a jedeme domů.

Řeknu rovnou, že mě Blizák dostal. Jedinečný závod svojí atmosférou, úžasnou přírodou a obtížností. Pořadatelské zajištění je také dobré, jen mám drobnou výtku ke značení tratě - chvíli mi trvalo, než jsem si zvyknul na drobné fialové šipky a jednou jsem se musel vracet.
Kdyby ale bylo mokro a bahno a Blizák byl opravdovým Blizákem, jak říkají místní, muselo to být ještě veselejší. Tak třeba příště to vyjde. Ale jedno jsem poznal i tak a je to jasné – Blizák je kultovka.

Pavel Polidar

výsledky jsou zde>>.

Diskusní fórum pro: "Sázavský blizák – bacha na něj, kouše"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |