Sportovní areál Klíny přivítal asi stovku nás, odvážlivců, polojasnou oblohou a teplotou cca 12°C. Prezentačka klapala, všechno super připravené a o jedenácté již vybíháme vstříc třem okruhům, během nichž si vyzkoušíme i výběh sjezdovky a'la Tour de Ski. Běží se z větší části terénem, na otočce můžeme odpočítávat pořadí a zhodnotit ztrátu. Sjezdovka není extrémně prudká a 10x cik-cak je spíš pro diváky, já bych snad radši přímo. Nechtěl jsem první běh přepálit, ale ve třetím kole jsem už úplně svěží nebyl, a to jsem se sotva propracoval do top 20.
Zatáhlo se, takže tak akorát na krátký dres Cykloserveru. Co bylo dobré na běh už ale nevyhovovalo na kole. Nejprve ale průběh depem, nasadit tretry a vydat se na cyklistickou část. Čekal jsem kopce, to jo, ale už úvod z Klínů mi tak trošku vyrazil dech. Nečekal jsem rychlost sotva atakující 17 až 18 km/h, to byla pěkná soda! Konečně „náhorní plošina“ s několika vlnami, kde to chtělo každopádně hrazdu. Jako odpůrce časovek jsem ji samozřejmě na svém kole nikdy neměl a na cyklistice tak přišel o desítky vteřin, neb dlouhé táhlé klesání do Českého Jiřetína se jistě dalo na hrazdě líp „valit“.

Byl jsem překvapen úrovní cyklistů, holt, kde že silničářská forma z dávných dob je. Já teda jezdím pořád podobně, ale už to nestačí... Seznamovací okruh jedu fest, chci atakovat první desítku, ale zatím to tak úplně nevypadá. Z Českého Jiřetína se ve dvou „hupech“ dostaneme znovu až na náhorní plošinu. Pod pojmem hup je třeba si představit kopec, kde jsem byl rád za převod 39/21 a chvílemi jsem četl údaj 16 km/h z displeje tachometru. Jo když jsem letos žádné kopce nejel, tak to podle toho vypadá. Proti mně už sjíždí Lukáš na svém časovkářském kole a docela mu závidím triko s dlouhým rukávem. Já jsem po sjezdu šedesátkou zmrzlý na kost a zatažená obloha nedává šanci na hřejivé sluneční paprsky.
Krátká smyčka směr Mníšek, kde konečně trošku někoho stahuji. Svist do Klínů je opět luxusní, zatáčky přehledné, dupu s rukama na řidítkách a přidržujíc se bowdenů. Snažím se imitovat hrazdu, ale není to ono. Po cca 28,5 km co mi naměřil tachák si beru několik kousků tyčinek + gel, neb jsem si nevzal nic svého a počítal se suplementy od pořadatelů. Po stoupání do sebe teda nacpu nějaké cukry a dopiju svůj bidon. Za dalších 54 minut se octnu znovu v Klínech a čapnu bidon s ionťákem od Nutriproductu. Fakt luxusní servis! Třetí kolo se snažím nezmrznout a částečně vylepším i pozici, jsem snad třináctý. Čas na kole 2:42 hod, podle mě to ale mělo jen 85 km, převýšení 1360 m říkal Lukáš.
Jelikož se do Klínů dojíždí padesátkou, tak dorazím do depa fakt zmrzlý a zažiju tak poněkud prekérní situaci, kdy si nemohu prostě rozepnout tretry! Ruce jak kus ledu, nevzal jsem si totiž ani rukavice. Minutu bojuji s přezkou od Sidi, až se mi podaří vysoukat nohy i z dotažených treter. Další komedie je zavázat si tkaničky u maratonek. Dýchám si do rukou, ale jsem jak sedmdesátiletý důchodce. Konečně, čas v depu číslo 2 patřil opravdu k těm nejhorším ze všech závodníků. Škoda a poučení pro příště.
Vybíhám na rozhodující část závodu, tady se ukáže kolik komu zbylo sil. Povětšinou málo… Seběhy bolí, na rovinách se nohám do tempa nechce, ale když vidím známého cyklistu Petra Mayera, tak se kousnu a jeho náskok mohutně stahuji. Sjezdovka je v mém podání citelně pomalejší než na úvod, ale pořadím stoupám výš. Napiju se vody, sním kousek tyčky, ve druhém kole se tak nějak srovnám a když ve třetím vidím nadohled Petra, tak trošku pookřeji a před sjezdovkou už ho odsouvám na desátou pozici. S radostí si vezmu na krk třetí šňůrku opravňující mě opustit sjezdovku a vyběhnout ještě o kousek výš do prostoru cílové brány Krušnomana.
Necelé 4 hodiny dřiny v kopcích, bylo to hodně kruté, jak ostatně dokládají fotky z doběhů. Skáknu pro foťák a tričko, neb moc teplo skutečně není. Občerstvení hned v cíli, na poukaz pak výběr z menu v chatě Emeran, sprchy, fakt paráda. Počkám na Lukáše, poklábosíme s Petrem a ještě vyčkáme na vyhlášení, ze kterého si díky kategoriím po 5 letech odvezu bronzový pohárek, stejně jako Petr Mayer. Zvítězil Karel Zadák v naprosto famózním čase 3:39 hod. Z žen byla v cíli Krušnomana nejdříve Jana Candrová. Kompletní výsledky najdete ZDE >>
Jan Herda
















