Poslední červencovou sobotu se navzdory podzimnímu zamračenému počasí sjede do Kunovic 166 borců. Start na je na hasičském výletišti a ve 12 vyrážíme do prvního kopce. Trať je neuvěřitelně vymazlená. V podstatě je to jen terén s mnoha technickými pasážemi a vychytávkami. Od Kunovic se příliš nevzdalujeme a lítáme mezi 350 a 600 metry nad mořem okolo Kunovické hůrky a Hradiska. Počet pořadatelů na tak krátké trati jsem odhadoval aspoň na 50 a dlouho jsem neviděl tak dobře zajištěnou trať. Bylo co zajišťovat, bahénko posunulo technický level o stupínek výš, ale jetelné bylo skoro vše. V kopcích drtič a minidrtič jsem valil sice kašpárka, ale paráda. Nejkrásnější je závěr, udělaný krásným výjezdem v mladé smrčině s následným padákem, brody a průjezdem lesní školky. Pořadatel mi poskytl pěkné fotky od Petra Gavendy, a tak se můžete pokochat zejména akční fotkou z brodu. Samozřejmě mě mrzí, když po hodině dojíždím do areálu a s těžkým srdcem věším kolo na hřebík.

Běh v podstatě kopíruje celou obec. Trošku jsem litoval, že Kunovice nejsou menší. Abych si start na miniduatlon nerozmyslel, tak jsem běh netrénoval. Dnes jsem jen vyčkával, jak bude tělo reagovat. Dvě noci před sobotou jsem se sice probouzel zpocen na lůžku a ve snách jsem naběhal minimálně dvacet kilometrů. Kupodivu v reálu jsem se mohl celou dobu narcisticky obdivovat a hlava nechápavě říkala: „Toníku, ty běžíš“. Žádná sláva, ale běžel jsem asi 23 minut. Hlavně žádná kyselina mléčná v nohách. No paráda. Trasa opět vedla zejména po travnatých vysekaných pásech za zahradami s úžasnými výhledy do okolí, případně po polních cestách. V cíli se snažil spíkr, ale toho si už tolik nepamatuji, jelikož jsem se s místními pustil do dalšího víceboje v bufetu. Na výsledek si nepamatuji, ale myslím, že jsme se dopracovali k tomu sportu, co dělá Roman Šebrle.

Kunovický miniduatlon je pořádán se srdcem a pro zábavu. Žijí jím celé Kunovice, takže má krásnou atmosféru. Musím před organizátory smeknout „přilbu dolů“. I když jde o regionální záležitost, organizační zázemí je naprosto špičkové.
Tonda Liebel
foto: Petr Gavenda
















