Následující den to bylo kopcovité, poslední přejezd hor, ale už to nemělo tu výšku a strmost. Ale stejně jsem skončil necelých 40 km před La Paz, na víc než 120 km jsem neměl. Bylo to taky tím, že posledních 45 km nebyla žádná příležitost se najíst a mně už kručelo v břiše. Objevila se pastouška s nápisem restaurace, ochotně jsem tam zajel a jako obvykle slušně pozdravil, řekl svojí základní španělštinou, že mám hlad a co mi může paní kuchařka doporučit. Rozměrná babka se zvedla od TV seriálu, stejně jako jinde si přeměřila mou vycmrndlou postavu, pomyslela si "co ty víš o hladu" a nabídla maso nebo vajíčka (typicky bývá nabídka výrazně širší). Zvolil jsem první variantu a za čtvrt hodiny jsem měl bezvadné jídlo včetně čerstvých pšeničných tortil, na které babka při vaření udělala těsto a upekla je. A to jsem si ještě mohl vybrat mezi kukuřičnými a pšeničnými. Na závěr jsem ji požádal o vodu do vaku. Paní špatně chodila, a tak mne poslala dozadu, ať si sám naberu - tak jsem se dozvěděl, jak to tady s pitnou vodou chodí. Na dvorku měli asi 500-litrovou umělohmotnou káď s víkem, v ní plechový kýbl a tím se voda nabírala. Vodu si sice nechávají dovážet, ale co se s ní stane, než ji spotřebují, je ve hvězdách. Nabírají si tam různí lidé, co mají na rukách, nikdo neví. No, já osobně měl tu vodu jen na mytí.

[Las Pocitas] Ve vesnicích bývají retardéry buď na okrajích, nebo v celé délce, spolehlivě to snižuje rychlost

[Poblíž El Cien] Kříž mezi kaktusy je pro nás trochu nezvyklý
- La Paz - konečná na Baja California
Ještě před La Paz jsem se stavil v kempu na 11. km. Asi před 8 dny mne po cestě fotili z auta lidé, bydlící zde, a tak jsem jim dal svůj e-mail, aby mi fotky poslali. Byli velmi ochotní, ale zatím nic nepřišlo, tak uvidíme. Ubytoval jsem se v hostelu v centru, prostorný pokoj se 2 postelemi a záchod, umyvadlo, sprcha - cena lidová, něco přes 300 Kč za noc. Nejdřív jsem zjistil, jak je to s lodí, podle průvodce jezdí Po, St, Pá v 15 hodin, ale nyní je to jinak - Ne, Út, Čt. Do úterka se mi v tomto nepříliš lákavém městě zůstávat nechce, odjedu v neděli navečer.
Důležité bylo vyřešit problémy s kolem. Poslední dny jsem měl každý den na předním kole defekt. Potřeboval jsem koupit nové duše, myslel jsem, že duše Specialized to vedro špatně snášejí, duše Schwalbe na zadním kole držela jak přibitá. Objel jsem všechny 3 cykloprodejny ve městě, duše 26 sice měli, ale tlustší - 2.1 až 2.4. To by nemělo vadit, tak jsem 2 koupil. Při montáži jsem si mohl podrobně prohlédnout plášť v místě defektu a zjistil jsem, že problémy způsoboval trn kaktusu, který se nedal při normální kontrole pláště nahmatat. Jakmile ale dostal plášť ránu od nerovného terénu, trn se povysunul a propíchl duši. Vytáhnout nešel, tak jsem ho jemně odřezával a nakonec přelepil zevnitř stříbnou páskou. Když to bude ještě zlobit, nalepím do pláště flastr.
Další problém mám se zpětným zrcátkem. Jak jsem pořád obracel kolo při spravování defektů, sklo ze zrcátka mi vypadlo. Nerozbilo se, dal jsem ho zpátky a nic neřešil. Nicméně se na něm začaly objevovat slepá místa a rychle se rozšiřovala. Pak mi to došlo, za zrcátko se dostal jemný pouštní písek a brousí odraznou vrstvu. Pořádně jsem to vyčistil, zastavilo se to, ale fleky už tam samozřejmě zůstaly. Zatím se to při troše dobré vůle dá používat, musí se to přesněji nastavovat než předtím, ale chtělo by to nové. Třeba po cestě něco seženu.

[La Paz] Malecon neboli nábřeží je na La Paz nejhezčí, slouží i jako cyklostezka

[La Paz] Socha na nábřeží, muselo to dát práci vyvážit ji

[La Paz] Tatérský salon v centru
- Směr pevnina
Strávil jsem dvě noci v La Paz, v neděli v poledne se odhlásil z hostelu a odjel do 20 km vzdáleného přístavu Pichilingue, odkud odjížděl v 17 hodin trajekt do Mazatlánu. Cesta byla lemována moc hezkými plážemi s bílým pískem, byla neděle, a tak o lidi nebyla nouze. V přístavu jsem koupil lodní lístek (890 za mne a 155 za kolo), zaplatil jsem poprvé něco kreditkou, ale trvalo jim to asi 10 minut, dělali kopii pasu, musel jsem jim napsat číslo svého telefonu, který ale odpočívá doma v Praze. Před vstupem na loď si nechali bezpečáci ukázat obsah mých brašen, zejména je zajímala nosičová brašna se stanem, spacákem a karimatkou, ostatní brašny letmo prohrábli zavěšené na kole. V ceně jízdenky byla i lehká večeře, noc jsem strávil v sedě na sedadle.
Ještě pár detailů z přístavu, které podle mne dost charakterizují mexický přístup. Kamióny vyjíždějí směrem k lodi z oploceného parkoviště, kde jim nejprve prohlédnou náklad. Z parkoviště vede úzká brána na úzkou silnici, a tak delší soupravy měly velké problémy to vytočit, couvaly, najížděly si, zaměstnanci přístavu jim ukazovali. To se tady děje několikrát týdně. Přitom by stačilo výjezd z parkoviště rozšířit o cca 4 metry, místa tam bylo dost. Podobné to bylo při nástupu na loď. Byl tam asi 2 metry vysoký detekční sloup, kde si každý cestující musel stisknout tlačítko a buď mohl rovnou k lodi a nebo musel na kontrolu zavazadel. Každý mačkal tlačítko silou, takže sloup se pokaždé skoro skácel. Vyřešili to geniálně, stál u něj chlápek, který ho chytal, aby nespadl.
V Mazatlánu se někde na jednu noc ubytuji a potom se vypravím směr Guadalajara. Jestli tam budou také tak bezvadní lidé jako zde na Baja, mám se na co těšit. A doufám, že tam bude chladněji. Na Baja California se normálně jezdí až v listopadu, byl jsem tady moc brzy. Dá se říci, že jsem tady byl pečenej vařenej.
[Poblíž Pichilingue] Kaktusům se daří i u moře

[Poblíž Pichilingue] Silnice z La Paz byla lemována krásnými plážemi

[Pichilingue] Adios La Paz
- Nejlepší metoda
jak si užít Mexiko je být pořád trošku zhulenej. Potom člověk vidí pouze to příjemné, hlavně přátelské a dobře naložené lidi a všudepřítomný nepořádek, prach a špína mu nevadí. Bohužel, konzumace alkoholu se moc nedá skloubit s jízdou na kole. Ale věřte mi, dělám co můžu, fakt se snažím.
Pokračování příště...
Jiří Bína
















