Šel jsem zjišťovat jízdní řády na autobusové nádraží, autobusy jezdí zhruba 20x denně. Ptal jsem se na kolo, žádný problém. To se mi na Mexiku líbí, tady pořád někdo něco někam vláčí, většinou je to nějaké zboží k prodeji a všichni mu to odvezou - colectivos v klidu počkají, až si to dozadu naloží, v metru mu taky nikdo kvůli balíkům nenadává.
Pak se mi to ale rozleželo v hlavě, spočítal jsem zbývající dny a usoudil, že bych to měl stihnout i na kole. Alespoň nebudu litovat, že tu pustou hornatou krajinu profrčím za 7 hodin autobusem. Z města se mi ale na kole nechtělo, tak jsem nalezl příhodné město 100 km od Mexika na trase Cuernavaka. Autobusy tam jezdí každých 15 minut, ale terminál byl 15 km vzdálený od centra, takže to stejně nic neřešilo a ja tím blázincem stejně budu muset projet. OK, kašlu na busy, jedu po svých. Vzpomněl jsem si na Cortésovy potíže, když překračoval sedlo mezi vulkány Popocatépetl a Iztaccíhulatl, dnes se jmenuje Paso de Cortes, a řekl si, že to dám. Je to trochu zajížďka, ale čas na to mám.
- Cesta z města
Ráno s mírnou kocovinou z býčích zápasů jsem vyrazil do boje. Prvních pár kiláků se mi podařilo jet po vedlejší ulici souběžné s hlavní páteřní trasou na jih. Potom jsem musel na hlavní, vedlejší ulice neměly přemostění přes zapuštěné vozovky. Krajnice byla pořád obsazená colectivos a taxíky, tak jsem je musel objiždět přes nacpaný levý pruh. Ale poctivě řečeno, už to nebylo zdaleka tak strašné jako při příjezdu. Navigoval jsem podle mapy města Mexiko, která je součástí cykloatlasu. Příšerné, já se potřeboval dostat na vedlejší silnici, která vedla na Oaxtepec, ta sice v mapě byla, ale jména ulic, která k ní vedla prostě v reálu neexistovala nebo po pár stech metrech ulice změnila jméno (mexická klasika). Co taky chcete od mapy, kde je na dvou A4 desetimiliónové město. Zadrhl jsem se v Xochomilco, kde díky kanálům a jezeru by navigační chyba představovala desítky km navíc. No, vykonzultoval jsem to s místními a nakonec to trefil.
Pak začalo úporné stoupání a 6 dnů bez kola, k tomu rozličná pivíčka a vínečka se začala projevovat. Možná jsem byl taky přidušen smogem z Mexika, ale moc mi to nešlo. Funěl jsem do kopců, tepovku na 140, to už jsem fakt dlouho neviděl. Zavedu lepší životosprávu a ono se to po dvou dnech srovná. Vyhlížel jsem oba vulkány, ale byly zahaleny v mracích a neukázaly ani sopouch. Snad se to zítra zlepší.

[San Pedro Atocpán] Vyjel jsem o 600 metrů výše a mohl na obzoru pozorovat pokličku smogu nad Mexikem
- Paso de Cortes - 3650 m/nm
Ráno jsem zahájil navigačním omylem, který mne stál 14 km navíc. Včera jsem jel přes křižovatku se silnicí na Paso de Cortes, tak jsem k ní dojel na nic nehledě. Na místě jsem zjistil, že ta silnice vede trochu úplně jinam. Musel jsem se vrátit skoro až do Amecameca. No nic, za blbost se platí, tentokrát byla cena malá.
Pak začalo jít do tuhého. Na 30 kilometrech stoupání o 1200 výškových metrů. Naštěstí pouze 2 miniaturní poklesy, ale zato stoupání bylo strmé a nepřetržité. Popocatepetl Twist byla jedna z prvních "vypalovaček" (tj. rychlých písniček) mého mládí, ale mně nebylo do zpěvu. A zmíněný Popocatepetl mi 2x ukázal kousek zasněženého vrcholu prolukou v mracích a pak se zase ukryl do ilegality. Ještě, že mám na horáku hodně lehké převody, tentokrát jsem je využil. Dost často jsem odpočíval, i když kupodivu jsem neměl žádné problémy s dýcháním ani ve výškách nad 3500 metrů. Holt jsem těch 25 let zamlada kouřil kvalitní tabák a plíce si nezanesl nějakým levným svinstvem. Tabuli s nápisem Paso de Cortes jsem uvítal hlasitým pokřikem. Takže mám v památníčku zapsanou nejvyšší dosaženou výšku na kole 3650 m. A musím se vás zeptat, podobně jako jeden nabubřelý břicháč, "pánové, kdo z vás to má?".

[Paso de Cortes] Nezbytná vrcholová fotka, u nového rekordu vlastně povinná
- No jo, ale kam teď
Silnice, kterou jsem chtěl pokračovat, byla zavřená kvůli zvýšené aktivitě vulkánu (zřejmě je to permanentní stav, taky proto nahoru skoro nikdo nejel). Uvažoval jsem o tom, že bych to projel, ale když jsem se okolo uzávěry ochomýtal s kolem, přišel mne varovat pracovník národního parku, ať to nedělám. A že si mohu koupit povolenku do národního parku a tam si to projet na kole. Čas jsem měl, investoval jsem 25 peso, oblékl bundu a návleky na nohy, nahoře byla dost zima. Nasedal jsem na kolo, přijelo velké auto a z něj na mne začali volat ahoj, ahoj. První Češi v Mexiku, mladý pár tady pracujicí a jejich příbuzní na návštěvě. Pěkně jsme si pokecali, udělali skupinové foto a já se dozvěděl, že se ze sedla dostanu po mizerné, rozbité a prašné silnici do údolí, kde je silnice do Cholula. Nakonec proč ne, z Cholula se také mohu napojit na zamýšlenou trasu do Oaxaca, pár desítek km navíc nehraje roli. A navíc je tam proslulý kostel na pyramidě, alespoň ho omrknu.

[Paso de Cortes] Uvažoval jsem, že tu závoru projedu, ale pracovník NP mne přišel varovat, ať to nedělám

[Paso de Cortes] První Češi v Mexiku, vpravo manželé pobývající v Mexiku, uprostřed brácha na návštěvě
Měl jsem povolenku, tak jsem asi hodinu jezdil po mizerných písčitých cestách v parku. Vulkány se stejně neukázaly, tak jsem to zapíchl a jel do Cholula. Cesta byla fakt mizerná, hodně rozbitá, kamenitá s návějemi písku. Navíc hodně z kopce, musel jsem brzdit a tím pádem vyrovnávat neustálé smyky v písku. Kolo dostávalo pecky od vyčnívajících kamenů, jel jsem celých 20 km ze sedla, abych kolo pokud možno co nejvíce odlehčil. Potom jako mávnutím kouzelným proutkem silnice přešla v super novou asfaltku s nádherným hladkým povrchem, ta také strmě klesala dolů, ale to už bylo jiný kafe.
- Cholula
Cholula má 150000 obyvatel a je dneska už předměstím Puebla, třetího největšího města Mexika. Velkých měst jsem měl už dost, a tak jsem Puebla vynechal. V Cholule toho bylo k vidění mraky. Ráno se ukázal v plné kráse Popokatepétl, občas si odfoukl a jinak dohlížel na město z výšky svých impozantních 5452 m. Včera jsem byl tak blízko a nic jsem z té krásy kvůli mrakům neviděl.
Prvotřídní atrakcí Choluly je pyramida Tepanapa uprostřed města, která je co do objemu druhou největší pyramidou světa a je nejširší pyramidou na světě. Zdálky vypadá jako podivně pravidelný zalesněný kopec, ale takových je v okolí poměrně dost. Archeologové vyrazili v pyramidě více než 8 km tunelů a odkryli řadu starších staveb, na kterých je tato pyramida postavena. Turistům je přístupný 800 m dlouhý tunel vedoucí skrze základnu pyramidy až k archeologickému nalezišti s aztéckými chrámy a oltáři. Opravuji, momentálně není přístupný již 11 měsíců, protože se část tunelu propadla. Seriózní Mexičané tedy zpřístupnili vykopávky zdarma, s tunelem to bylo za 41 pesos.

[Cholula] Popokatepétl ční nad městem jako jeho suverénní vládce
Španělé postavili na vrcholku pyramidy kostel Santuario de Nuestra Seňora de los Remedios, ale v době výstavby možná ani nevěděli, že staví na pyramidě. Dnes je v Cholule 39 kostelů, ale Cortés jich v ní původně přikázal postavit 365, na každý den roku jeden. Další nádherné kostely jsou okolo Zócala, zejména Ex-Convento de San Gabriel a arabsky vyhlížející Capilla Real. Věnoval jsem tomu přes 3 hodiny a plný dojmů vyrazil po jedenácté na cestu.

[Cholula] Na pyramidu Tepanapa postavili Španělé kostel Santuario de Nuestra Seňora de los Remedios, dole jeden z aztéckých oltářů

[Cholula] Autoportét na pyramidě Tepanapa, povšimněte si, že ještě nejsem ostříhán, k holiči jsem šel až odpoledne v Izucar de Matamoros
Včera jsem hodně zašpinil kolo pískem z prašné cesty a bylo mi líto nového řetězu, který jsem měnil v městě Mexiku. V hotelu jsem to nemohl umýt WDčkem, a tak mi to dělalo starosti. Jel jsem kolem autolavado, hoch tam měl slušnou WAPku, a tak jsem to tam pořádně promyl a posléze vše namazal. Chtěl jsem mu zaplatit, ale jako amigo to mám prý zdarma, dobrý. Ovšem automyčku má v Mexiku skoro každý. Hlavně na vesnicích stačí kus trávníku, sud s vodou a už se podniká. Žádné ekologické likvidování odpadních vod se nekoná, teče to do strouhy u silnice. Tohle byl podobný případ, akorát měl přívod vody, elektřinu a WAPku. Kam to teče, neřešil.
- Nejkrásnější kostel
V Acatepecu jsem se byl podívat na jeden z nejhezčích kostelů, které jsem doposud viděl. Kombinoval prvky baroka s lidovou architekturou, průčelí bylo obloženo glazovanými dlaždičkami v pestrých barvách, interiér přebohatě zlacený, naivistické postavy svatých a tváře na stěnách. To mísení kultur a stylů přináší novou kvalitu a udělalo na mne ohromný dojem. Při další velice snadné cestě jsem obhlížel stále krásně viditelný Popokatepétl, viděl sedlo mezi oběma vulkány, kterým jsem včera jel a byl na sebe patřičně hrdý za odvedený výkon. Asi ta absolutní pohoda byla znát i navenek, řidiči na mne troubili, mávali z oken aut, dělníci okolo cesty volali "olé, olé, amigo", policajti kynuli, já jim salutoval, sláva jak na Závodě Míru (později narození prominou).

[Acatepec] Kostel Templo de San Francisco

[Acatepec] Pestré mozaikové průčelí kostela Templo de San Francisco
Po zhruba 60 km jsem to zapíchl v Izucar de Matamoros. Město má několik mimořádně hezkých kostelů, ale v průvodci není ani čárka. Tady je třeba mít ještě něco navíc, nádherné kostely jsou všude. Přijel jsem brzy, tak jsem se konečně nechal ostříhat, tj. vyholit hlavu až na kost za kulantních 30 pesos. Přece jenom jsem v tropech a jak jedu na jih, teplota stoupá; tak proč měl mít pořád zpocený zbytek mého vlasového porostu.

[Atlixco] Rozloučil jsem se s Popokatepétlem, který si spokojeně odfukoval
Pokračování příště...
Jiří Bína
















