Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Kolem kolem Mexika, 11.díl- město Mexico

9.12.2010 07:57

Po cestě se mi začaly trhat šortky, zašil jsem je, ale zase se to roztrhlo vedle. Našel jsem ulici plnou cyklistických obchodů, většinou s materiálem mizerné kvality, ale šortky jsem nesehnal. Měli jenom přiléhavé kraťasy z lycry a v tom na vandru nejezdím - potřebuji kapsy.

Bookmark and Share

Alespoň jsem koupil nová zrcátka Cateye, pravé a levé, uplně stejná jako to, co se mi zlomilo. Fantastická cena 200 Kč za kus, u nás zhruba 500 Kč. Problém s šortkama jsem vyřešil až v hotelu. Šel jsem po chodbě a zdálo se mi, že slyším hrkot šicího stroje. V jedné kanceláři paní zašívala ručníky. Tak jsem to s ní dohodl, za hodinu bylo kritické místo vedle kapsy vypodloženo látkou a odborně prošito. Zeptal jsem jsem se na cenu, a že prý nic. Dal jsem jí 20 pesos a paní byla moc ráda. Já ještě více, snad to v těch šortkách už dojedu.

  • Ach ta hlava

Musím se tomu smát, ale stane se mi to snad pokaždé. Dojel jsem do Mexico City, dal kolo na balkón a řekl si, že si tady budu týden prohlížet památky bez kola. Za celých 7 týdnů jsem neměl žádné potíže, nic mne nebolelo. Ale první noc v Mexiko City mne probudila intenzivní bolest v lýtku levé nohy. Kdybych měl druhý den pokračovat na kole, určitě by se to nestalo. Ale takhle hlava ví, že nebude žádná námaha a může si dovolit připomenout, že jsem dal svému organizmu zahulit. Stalo se mi to například i s bolestí zubů, které mne na Tasmánii bolely tak intezivně, že jsem se rozhodl jít při nejbližší příležitosti k zubaři. Ale potom začalo šíleně pršet a na blbosti nebyl čas, tělo mělo jiné věci na práci a jiné priority, a tak hlava bolest zubů potlačila. Myslím, že ani netušíme, jak moc psychika ovlivňuje naše zdraví.

 

Bolest v noze jsem vyléčil standardně, dal jsem priessnitzův obklad a po dvou hodinách byl pokoj. Popravdě řečeno jsem po cestě měl drobné zdravotní problémy, a to hned dva. Nejprve se mi udělal váček pod zubem, to jsem za pár dní vyléčil vyplachováním horkým čajem a následným vymačkáváním. Nevím, co by na to řekl můj zubař, ale zafungovalo to. Druhý problém vypadal hůř. Zničeho nic mi na nohách naskákaly velké fleky, pár dní se to šířilo a já měl obavy, jak se to vyvrbí. Naštěstí to nesvědilo, ale vypadalo to odporně. Asi po 14 dnech to postupně zmizelo. Co to bylo nevím, kousnutí hmyzem, alergie na něco, průjezd kontaminovanou louží vody (pod ponožkama to nebylo), těžko říci.

  • Nástěnné malby - murals

Mexiko je proslulé svými nástěnnými malbami z dvacátého století. Jedním z čelních představitelů toho druhu umění je Diego Rivera. Jeho fresky a fresky jeho žáků, které vznikaly pod jeho přímým dohledem, jsou k vidění v Sekretariátu pro veřejné vzdělání, který sídlí kousek od Zócalo. Je to federální budova, tak to hlídají po zuby ozbrojení policajti. Řekl jsem, že se jdu podívat na fresky. Zeptali se mne, z jaké země jsem, Česko uznali za přijatelné a tak mi řekli, že teda jo, ať počkám. Za chvíli přišel můj osobní strážce, prošel jsem bezpečnostní kontrolou jako na letišti. Strážce mne dovedl na druhý konec rozáhlého areálu, tam mi po chvíli přidělili průvodkyni, která uměla jen španělsky, a ta mi déle než hodinu podávala odborný výklad k jednotlivým freskám. Na planta baja (v přízemí) byly fresky s pracovní tématikou a s tématikou lidových slavností. Pravá zábava začala až v prvním patře, kde tématem byla revoluce. Rudé hvězdy a nářadí (kladivo a srp), odhodlaní revolucionáři opásaní nábojovými pásy, odporní kapitalisté vysávající pracující lid a počítající tučné zisky. Svojí základní španělštinou jsem paní průvodkyni řekl, že bych tomu Riverovi přál, aby se toho komunismu dožil. Že já jsem v tom žil 40 let a bylo to hrozný. Byla z toho trochu v šoku, ale nakonec mi nabídla, že mi věnují asi kilový štos Riverových reprodukcí. Rád bych si to vzal, ale na kole bych to neodvezl. Tak jsem jí to vysvětlil a rozešli jsme se v dobrém.


[Mexiko] Secretaria de Educaión Pública - freska R. Anguiama z roku 1993 znázorňuje smíšení španělského a domorodého prvku v Mexiku


[Mexiko] Secretaria de Educaión Pública - Rivera byl komunista a silně to na svých obrazech dával najevo, přál bych mu v tom 40 roků žít

  • Blbuvzdorné metro

Není nic jednoduššího než jezdit v mexickém metru. Za 3 pesos (4,50 Kč) si koupíte lístek, strčíte do turniketu a jste v systému. Potom můžete libovolně jezdit po celkem 11 linkách metra, přestupovat bez omezení (což má vedlejší efekt v tom, že se mimo špičky metrem potuluje masa prodejců, nabízející všelicos, typická cena je 5 peset). Nevím, jak to pražský dopravní podnik dělá, že u nás stojí jízdenka na metro 26 Kč. Přitom zdejší intervaly jsou velice krátké, vozy srovnatelné s pražskými. Metro jezdí na gumových kolech, nikoliv na kolejích a část tras na periferiích není pod zemí. Informační systém je velmi jednoduchý, na každé stanici jsou vyznačeny východy a spojení na jiné trasy (přestupy), kdy je uvedena koncová stanice trasy. Každá zastávka metra má své logo. Jediným problémem jsou dlouhé vzdálenosti, které je potřeba ujít při některých přestupech, jedná se i o stovky metrů. Takže při plánování trasy je nejlepší minimalizovat počet přestupů. Metro rozhodně není bezbariérové, je zde spousta schodů, většinou jsou s nimi souběžně eskalátory, ale ne vždy. Specialitou jsou vozy vyhrazené pro ženy a děti v hodinách špiček, je to vyznačeno výraznými čarami na nástupišti a všeobecné respektováno.


[Mexiko] Metro má prostorná nástupiště


[Mexiko] Jedinou nevýhodou metra jsou dlouhé přestupy, přišlo mi, že jsem často ušel i třičtvrtě kilometru

  • Basílica de Guadalupe

Prvotřídní náboženskou atrakcí je Basilica de Nuestra Seňora de Guadalupe. Byla postavena na kopci Tepeyac, kde se v roce 1531 zjevila Juanu Diegovi p. Marie a poslala ho za biskupem s tím, aby na kopci postavil kostel k její poctě. Biskup ho poslal k brdičkům. Zjevení se opakovala a při čtvrtém se obraz p. Marie vypálil na Diegův plášť. To konečně biskupa přesvědčilo a kostel nechal postavit, shodou okolností na místě, kde byla původní aztécká svatyně. Okolo této události rychle vznikl kult, obraz se stal proslulým a lze jej vidět v Mexiku doslova všude. Nuestra Seňora de Guadalupe se stala patronkou Mexika a posléze i celé Latinské Ameriky. Na místě je nyní několik kostelů, v roce 1970 byla postavena velmi moderní nová basilika, která pojme až 40000 lidí. S obrazem to vyřešili vtipně. Je zavěšen nad oltářem, ale v podlaze oltáře je velký otvor, kterým je možné obraz vidět z nižšího podlaží. Aby se lidé při prohlížení obrazu nehromadili, je ho možno vidět pouze z pojízdného pásu, ty jsou tam čtyři - dva jezdí jedním směrem a dva opačně. Takže prohlížení obrazu nijak neruší mše, které jsou skoro permanentní a velice výpravné. V sousedství nové katedrály nyní probíhají další rozsáhlé stavební práce, zřejmě se poptávka stále zvyšuje.

 

[Mexiko] Templo del Pocito v areálu Basílici de Guadalupe


[Mexiko] Basílica de Guadalupe - nová i stará svorně shlížejí na cetrum města vzdálené asi 6 km


[Mexiko] Basílica de Guadalupe - obraz uctívaný v celé Latinské Americe je instalován na oltáři nové basiliky

  • Trouba v Teotihuacánu

Město Teotihuacán leží 50 km severně od města Mexiko. Autobusy z Mexika jezdí každých 30 minut, cesta trvá hodinu a stojí 35 peset. Vyrazil jsem brzy ráno, měl jsem obavy z davů turistů, o kterých psali v průvodci. Když jsem dorazil těsně před 10 hodinou, byli v převaze prodavači suvenýrů nad návštěvníky. Okolo poledne turistů trochu přibylo, ale v tak ohromném areálu se to ztratí. A teď k tomu titulku. Vylezl jsem na první pyramidu na La Ciudadela, začal fotit, trochu nadzvedl čepici, aby mi kšilt nezasahoval do snímků a v tom mi vítr čepici sebral a odfoukl na nepřístupné místo na pyramidě. Mezi schody a tím stupněm, kde byla čepice, byla 2,5 metrů široká hladká obruba schodiště, velmi strmá. Nejdřív jsem chtěl dojít pro dělníky do nedalekého archeologického výzkumu, aby mi půjčili nějaký dlouhý provaz nebo tyč. Pak jsem ale zorganizoval záchranné družstvo z okolojdoucích turistů, ti mne za ruce jistili ze schodů, já tam přelezl a čepice byla znovu na světě. Akorát pocity jsem neměl moc dobré.


[Teotihuakán] Ciudadela - na toto nepřístupné místo mi ulétla čepice

 

To nejlepší z citadely nebylo možné vidět, protože právě upravují přístup ke stěně, na které jsou skulptury boha deště Tlaloka, lze je vidět jenom z poměrné dálky a ze značného úhlu. Pak jsem se vydal po rozlehlé Cestě mrtvých ke Sluneční pyramidě, která je třetí největší pyramidou na světě. Lze vylézt až na vrcholek, což je samozřejmou povinností každého návštěvníka. Pohled z ní je krásný, ale ještě hezčí pohledy nabízí Měsíční pyramida, která leží na konci Cesty mrtvých. Tam je přístupný jenom první stupeň. Lezení po strmých schodech člověka vyčerpá, takže jsem s povděkem navštívil všechna 3 muzea, kde jsou nalezené artefakty a fresky, které byly sneseny z vnitřních zdí několika zdejších paláců. Byl to celodenní výlet, ale stál za to.


[Teotihuakán] Pirámide del Sol - jsem na vrcholku pyramidy Slunce, v pozadí měsíční pyramida

 

[Teotihuakán] Pohled z měsíční pyramidy na Cestu mrtvých a sluneční pyramidu vlevo

 

[Teotihuakán] Sluneční pyramida


[Teotihuakán] Jedna ze zachovaných fresek - jaguár pije vodu

  • Xochimilco

Na jižní straně města, ale pohodlně v dosahu MHD - metra a na něho navazujícího předměstského vlaku (taky za 3 pesa jako metro), je rozvětvená síť kanálů. Tu využívali již Aztékové a na pověstných plovoucích zahradách si pěstovali jídlo. Dneska je to turistickou atrakcí, několik plovoucích zahrad stále funguje. Po kanálech se plaví na pramicích, které jejich majitelé pohánějí odstrkováním dlouhými bidly, podobně jako gondoliéři v Benátkách.

 

[Xochimilco] Velkou dvouloď s turisty zaháknou obchodníci se vším možným a čile nabízejí své zboží

 

Od nádráží již mne navigoval nadháněč k asi kilometr vzdálenému přístavišti. Dorazili jsem já a ještě jeden holandský turista. Majitel lodi chtěl 200 pesos za třičtvrtě hodiny za každého, tak jsem vytáhl Lonely Planet a ukázal mu, že cena je 140 - 160 za hodinu. Dohodli jsme se na 150 za hodinu za každého a vyrazili. Přestože byl všední den dopoledne, některé kanály byly překvapivě plné. Jezdily na nich spojené pramice, na palubě skupina turistů, popíjeli a jedli a k tomu jim vyhrávali muzikanti. K těmto lodím se postupně připojovaly obchodníci na menších pramicích, asi jako naše, nabízeli své zboží a když loď vytěžili, odpoutali se a jeli jinam. Náš gondoliér nás vzal i na klidná místa, kde nikdo nebyl a bylo možné si plavbu pořádně vychutnat.

 

Pokračování příště...

 

Jiří Bína

www.kolemkolem.cz

Diskusní fórum pro: "Kolem kolem Mexika, 11.díl- město Mexico"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |