Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Jednotná Evropa, jízdní kolo a jeden starý blázen, 6. díl

15.11.2012 09:36

První den návratu, 4.9., jsem posnídala výjimečně v hotýlku, kde jsem bydlela, vyzvedla kolo a vystartovala na zpáteční cestu.

Bookmark and Share

Opět nádherná síť cyklocest, opět při opouštění Mulhouse bloudím, malý kousek od toho mostu s pomníkem bojů jedu cestou, kterou jsem přijížděla, pak ale nacházím jinou cestu do Německa než přes Neuf Brisach – potřetí tam přeci jenom být nemusím. Rýn překračuji po tělese jakési elektrárny, která na mé mapě vůbec není, a pokračuji podél řeky k Freiburgu.

Přejezd horního Rýna po tělese elektrárny


V poledne se zastavuji v pizzerii na oběd, čehož potom lituji – jednak mi vjíždění do Freiburgu trvá déle, než jsem myslela, a to ještě v dešti, jednak jsem si při rezervaci neuvědomila, že na jižním okraji Freiburgu jsou hory. Takže se v tom dešti vleču do kopce až někam pod lanovku. Ovšem pension Waldheim je jeden ze zajímavých zážitků. Majitelé zřejmě sbírají staré věci, v lokále mě skoro dojímá starý ruksak, jaký užívali moji rodiče a v chodbě před pokojem hotelová telefonní centrála, odhadem sto let stará. Takže je celkem stylové, že po síti není ani vidu ani slechu, dokonce je to jedinkrát, že není v pokoji ani televize. Při objednávce večeře zažertuji o tom, že jako Češka jsem v zahraničí hodně kritická vůči pivu – paní majitelka mě ujišťuje, že to, co mi dá, mi bude chutnat, a skutečně, Schwarzwaldské pivo srovnání s Plzní téměř sneslo.

Hotýlek na jižním okraji Freiburgu

  • Druhý den návratu, 5.9.

Den jedné velké neobvyklosti – po snídani jedu do Freiburgu na vlak. Nechávám si v kanceláři poradit a kupuji jízdenku do Tittisee, abych nemusela přestupovat. Kolu se pokouším vysvětlit, ať si toho váží, že musí mít stejnou jízdenku jako já a jsem moc vděčná vlídné mladé paní s miminem v šátku na hrudi, která mi s kolem pomáhá se schodů a do vlaku. Regionální vlaky v turistických oblastech jsou ovšem na přepravu kol skvěle zařízeny, takže se mohu dívat z okna a začínám celé věci rozumět. Kus údolí mezi Vorder- a Hinterzarten je nesmírně úzký – to byla ta díra, co mne strašila při tom lesním sjezdu – takže se tam vejde opravdu jen dálnice a železnice. Turistické cesty pro pěší jsou vedeny po visutých chodnících s mnoha žebříky a schody, to by na kolo opravdu nebylo.

Znovu přes Neustadt


Z Tittisee jedu krásnou turistickou cestou do Neustadtu a dále se rozhoduji zopakovat příjezdovou etapu. Nahoru do Eisenbachu občas kolo vedu, ale je to jen asi 4 km krásnou krajinou a pak následuje příjemný dlouhý sjezd do Bräunlingenu, při kterém už se těším na dunajský mokřad.

Vzhůru do Schwarzwaldu

 

Donaueschingen jen míjím, pokračuji podle Dunaje a samozřejmě myslím stále víc na Möhringen a Štiku. Provedeno – první z návratů, jsem přivítána velice přátelsky. Tyto návraty při zpáteční cestě mám ráda obecně a vždycky si vzpomínám na stařičký pár v německém Ghentinu, kterým pár tehdy ještě marek za ubytování přicházelo zřetelně moc vhod. Tenkrát jsem dokonce uměla říci, který den se při zpáteční cestě zastavím – a když jsem přijížděla, vyhlíželi mne oba stařečkové u plotu jak vlastní.

Kašna v Bräunlingenu

 

I tady dostávám na svůj dotaz „pamatujete se na mne?“ velmi srdečnou odpověď a stejný pokoj – ovšem při ukládání kola přichází nepříjemné překvapení: zadní kolo je skvrnité jak mlok, cyklistickou terminologií sjeto „na hadr“ (podklad pod gumou schválně zbarvený, aby byl ten stav vidět) a musím rychle do servisu. Naštěstí pan domácí umí poradit nejen další etapu, ale i firmu v nedalekém Tuttlingenu.

Takhle vypadá protestující kolo

 

  • Třetí den návratu, 6.9.

Vyrážím směrem na Tuttlingen, tam doporučenou firmu Nerz chvíli hledám, ale nacházím a její mechanik mi za nikterak katastrofální peníz na počkání nejen kolo přezuje, ale ještě namaže vše, na co dosáhne bez demontáže.

Obchod a dílna, kde mě zachránili

 

Ani se moc nezdržím, tak můžu vyrazit na etapu, na kterou se moc těším – cyklostezkou podle Dunaje až do Sigmarinen. Cesta je to překrásná, romantickým údolím, občas i nějaký ten hrad se najde, na Dunaj nastupují vodáci, nádhera. Na cestě občas potkávám jiné cyklisty, zase mě zajímají manželé, kteří zřejmě zkoušejí nová elektrická kola – o moc rychleji než já nejedou.

Nezapomenutelná cyklostezka při horním Dunaji


Vzhledem k německým měřítkům má tato cesta cca 80 km, jede ještě dál, ale pro mne končí v Sigmarinen. Město s nádherným zámkem, ve kterém prý na konci války, když už byla Francie osvobozena, krátce sídlila francouzská Petainova vláda – já se u něj odkláním od Dunaje k jihu a vidím, že mohu pomýšlet na návrat na svoji trasu.

I tunelem se tam jelo

 

Takže Mengen a Bad Saulgau, tam trochu prohlížím město a překvapuje mě pomník Marie Terezie. Navštěvuji turistickou kancelář, ale chci od nich jen, aby mne ohlásili U zajíce – kdyby tam pro mne nebyl pokoj, těžko bych hledala něco jiného – a ukázali mi na plánu cestu. Moc se to nepovedlo, bloudila jsem ty poslední kilometry strašně. Navíc U zajíce byl v restauraci zavírací den, tak místo večeře mám několik jablek a bonbonů z recepce a pár sušenek z vlastních zásob. Nijak mi to ale radost z překrásné etapy nebere.

Sigmarinen jak z pohlednice

 

Pokračování příště...

 

J. E. Klimpely 

Diskusní fórum pro: "Jednotná Evropa, jízdní kolo a jeden starý blázen, 6. díl"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |