Ježdění bylo úchvatné. Minimální provoz, několik aut za hodinu. Cesta se kroutila a prodírala kopci, takže bylo většinou vidět jen pár set metrů dopředu a za každou zatáčkou čekalo překvapení v podobě nového sjezdu do údolí nebo naopak stoupání na další kopec. Nad hlavou mi kroužili kondoři, ze začátku jsem je bedlivě sledoval, jestli si náhodou nechtějí zaťukat na přilbu jako straky v Austrálii. Ale jsou to velmi dobře vychovaní ptáci a takovéto manýry jsou jim cizí.

[Mesa Le Pitahaya] Některé kaktusy byly fakt mackové, výška 10 m nebyla výjimkou
Victor Aquilar mě v Ensenadě ujišťoval, že jsou po cestě zhruba max. 40 km obchůdky nebo restaurace. To možná platilo před pár lety, kdy on tudy projížděl. Nyní jsem našel několik hospod zavřených, přestože byly značené na speciální mapě, kterou jsem získal v Tijuaně. Proto jsem se vždy po poledni snažil někde důkladně najíst tak, aby mi to vydrželo do snídaně dalšího dne. Obvykle se to povedlo v "trailer parku", ve kterých přespávají řidiči náklaďáků ve svých autech. Mohl bych tam za nějaký poplatek také stanovat, ale nemělo to význam. Záchody příšerné, sprchy bez vody, jídlo ale bylo fakt dobré (možná, že mi všechno chutná díky tomu, že na kole vyhládne). Proto jsem si nechal načepovat 10 litrů pitné vody do vaku (bylo to vždy zadarmo) a odjel se vyspat do pouště. Voda mi pohodlně vystačila na večerní a ranní mytí, na pití jsem měl ještě další 4 litry balené vody, abych neriskoval připadné problémy. Přes den jsem na kole vypil skoro 4 litry, přitom jsem měl ale pořád zahleněnou pusu a neustálý pocit žízně, i když mi v břiše šplouchal sud vody. Většinou to přes den srovnalo Gatorade a večer kýbl zeleného čaje, který jsem pil před spaním.

[Trailer park v Laguna Chapa] Tady jsem se najedl, nafasoval 10 litrů vody a odjel se vyspat do pouště

[10 km S od Catavica] Kaktusy mezi skalami, v pozadí typické "stolové" hory
Nocováni v poušti bylo náramné. Není tam žádný hmyz, je tam překvapivé ticho a klid. Člověk si musí dávat pozor pouze na chřestýše, škorpióny a tarantule. Zejména se doporučuje ráno kontrolovat boty ponechané před stanem, jestli si v nich škorpióni neustlali. Večer jsem uvařil čaj, k tomu srkal trochu červeného a pozoroval rychlý přechod dne do noci. Barva oblohy se kvapem měnila, objevily se první hvězdy a za necelou hodinku obloha zčernala a rozzářily se na ní s nebývalou intenzitou hvězdy. To už u nás kvůli světelnému smogu nemáme šanci vidět. V noci žádné vedro, přikrýval jsem se spacákem, ale nezapínal se do něj. Ráno překvapivě spousta rosy, stan byl celý mokrý a docela kosa, k vaření snídaně jsem si bral bundu.

[15 km J od Sonora] Nocleh v poušti
- Sbohem Baja California Nord
Baja je administrativně rozdělena na 2 státy - sever a jih. Hranicí je 28 rovnoběžka, kterou jsem dnes před polednem projel. Ubytoval jsem se v motelu ve městě Guerrero Negro, které již patří do jižní Baja, je tady taky o hodinu více (rozdíl 8 hodin oproti Čechám). Město je proslulé pozorovaním velryb, které sem na zimu připlují z Aljašky, sezóna je od prosince do dubna. Vypral jsem ve zdejší veřejné prádelně, kde měli sice stejné pračky jako v USA, ale neměly je připojené na vodu. Takže paní mi ukázala, kam mám dát špinavé prádlo, nasypala prášek, vzala hadici a do pračky napustila vodu. Byl jsem zvědav, jak to bude vyprané - blbě samozřejmě, ale co chtít za 18 pesos. Vysprchovaný a v čistém oblečení jsem vyrazil do nejlepší zdejší restaurace, už jsem chtěl změnu oproti těm umolousaným venkovským špeluňkám. Restarace byla vybavením tak naše bývalá 2. cenová skupina, téměř prázdno. Dal jsem si místní čerstvou rybu, talíř škeblí, něco bílého a za necelých našich 300 Kč se náramně poměl.

[San Angel] Poušť je působivá i v ranních mracích, které jsou u oceánu téměř pravidlem
- Perličky na závěr
V San Vicente jsem se obtloustlých místních policajtů ptal na kemp, který byl značený v mapě. Poslali mne do 40 km vzdáleného Santo Tomas, odkud jsem se právě přes hory připlazil. Bylo hodinu před setměním, a tak si asi mysleli, že jsem Lance Amstrong, který by to na 7 kg těžkém kole a s podporou pelotonu určitě zvládnul. Tohle se jim zrovna moc nepovedlo, ale v něčem byli fakt dobrý. Do motelu přijela 3 auta, za chvíli policajti. Zavolali si majitele, dělali na něj bububu a potom otevřeli dveře policejního auta, odstoupili a pokynuli mu rukou. Pan majitel jim dal na sedadlo pár bankovek, oni pokývali hlavou a pak odjeli. Žádný úplatek nevzali a že jim lidi hážou do auta prachy, za to oni přece nemůžou.
V San Quintin jsem večer dostal ještě hlad a vyrazil za tmy do ulic. Byla sobota a všude se pařilo. Přišli ke mně 3 mírně upravený chlapi, podávali mne ruce, že jsme kamarádi a jestli bych jim prej nedal dolar. Tak jsem toho nejaktivnějšího poplácal po zádech a povídám mu "maňana, mi amigo, maňana". Bylo jim to jasný, začali se smát, ještě jednou jsme se přátelsky poplácali a šli každý svou cestou.
[Guerrero Negro] Asfaltovaná je jen hlavní třída, boční ulice jsou prašné a to doslova, zhruba 5 cm jemného špinavého písku
Pokračování příště...
Jiří Bína
















